Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kritérium /kritika/ prvního sněhu

21. 7. 2008

        Kritérium /kritika/ prvního sněhu

          V zimní sezóně 2007/2008 jsme sněhu moc neužili. My, jako bychom tušili, že zima nebude stát za nic, využili jsme hned prvního sněhu, který se v listopadu snesl na pohoří Hostýnských vrchů. Moc ho nebylo, ale jak se u nás na valašsku říká: " Dobrého stačí málo". Tak jsem tedy jako vůdce naší smečky rozhodl, že vyjedeme s našimi ČHP na Troják a zkusíme s nimi skijörink. / Troják je lyžařské středisko na hřebenech Hostýnských vrchů na pomezí Kroměřížského a Vsetínského okresu v nadmořské výšce 583 n.m. - pozn. autora/.
           Rozhodnutí to bylo dosti odvážné vzhledem k tomu, že jsou běžěcké lyže na můj vkus hodně úzké. Proč bychom to ale nezkusili. Lyžařská sezóna ještě nezačala a na Trojáku moc lidí nebude. To jsem ale netušil, jaké nás čeká překvapení.                                                                       Nejdříve ovšem musíme namazat lyže. Tak jsme je tedy namazali. Jenže doma ve sklepě. Pěkně v teploučku, aby nás nezábly ruce. A to byla hlavní příčina všeho, co potom následovalo.
          Naložili jsme psy, lyže a sebe do auta a jedeme v dobré víře, že nás moc lidí neuvidí, vstříc nevšednímu zážitku. Zážitek to jistě byl, ale jak pro koho.
          Nejdříve na nás čekalo překvapení hned při vjezdu na parkoviště. Bylo totiž téměř plné. "Proboha, co se tady děje", pravím já, znalý místních poměrů. "
"To přece není normální, vždyť ještě nejedou ani lyžařské vleky".                               
Normální to nebylo, jak jsme posléze  zjistili. Na Trojáku si totiž dali dostaveníčko záchranáři celého zlínského kraje a nacvičovali záchranu ztracených osob. Sešlo se tady asi 100 lidí a alespoň 20 psů!? Kromě toho ještě nějaké rodinky s dětmi a sáňkami, pár turistů a běžkařů.
          První nápad? Jedeme domů, přece si nebudeme dělat ostudu.                                            Proč jen jsem ho neposlechl! První nápad bývá přece nejlepší!! Samozřejmě zvítězila ekonomická stránka naší výpravy.    "Když už jsme tady, tak pojďme alespoň na procházku", řekla moje druhá polovička Eva.   Jak se tak procházíme, pořád nám to vrtá v hlavě, jestli zkusit nebo nezkusit. Nakonec přeci jen zvítězila naše zvědavost, jak to zvládnem, ale hlavně jak to zvládnou naši mladí psi. Na kole nás už občas tahají, ale s lyžemi zkušenost nemají. Vyndáme proto z auta lyže, psům a sobě dáváme postroje.Jdeme na to!! Je tady taková pěkná planina. Před námi sice záchranáři hledají ztracenou osobu, ale již postoupili ve své akci asi dva kilometry, takže místa relativně dost.
            Co se ale nestalo. Naše počínání neuniklo pozornosti ostatních návštěvníků. Všichni se shlukli okolo nás, aby se podívali, jak psi tahají lyžaře, což je v Hostýnských vrších spíše atrakce. A byla! Při zoufalém výrazu Evininy tváře se ihned našel hodný pán s pleskačkou valašské slivovičky. Eva samozřejmě neodmítla, protože tušila do čeho jde. Nespletla se!! Taky bych si rád dal, jenže někdo musí smečku zase odvézt domů a já jsem zvítězil v rovnocenném losování, protože jsem byl určen.
          Nasazujeme si lyže. Jenže co to? Sníh se nějak lepí na skluznici! Ale to nic, to se ošoupe!  Všichni jsou nachystaní. My, psi i ostatní přihlížející s napětím očekávají START.   Dávám povel: "Góó...."!!                                                                                                          
            Siginka vystartovala jako správný tažný pes se vší parádou.Za sebou táhne paničku, která s prvotními problémy ustát start s nalepeným sněhem na skluznici a vytřeštěnýma očima z přebytku adrenalinu volá: "Děj se vůle boží"!!!,  jede vstříc svému osudu.
          Cyrilkův perfektní startovní odskok jsem zhatil já, protože moje " Góó..." jsem dokončil s "hubou" plnou sněhu. Sápu se důstojně na nohy. Už stojím. Už mám všechno pod kontrolou. Ošoupávám nalepený sníh z lyží. Cyrda vida, že je Siginka vepředu, zabere, a já "žeru" sníh znova. Hrabu se zase na nohy, tentokrát méně důstojně s několika nevhodnými výrazy. Ještě ani nestojím jsem znova na zemi a chudák Cyrda je zastaven mojí těžkou váhou a spousty nekalých slov. Chtěl Siginu dohnat, ale bohužel.  Eva přesto, že jede svou zběsilou jízdu, otáčí hlavu a vida, že za ní nikdo nejede, obrací Siginku a jede zpět. Radí, co mám dělat s nalepeným sněhem. Jenže ten už ani ze skluznice nejde odstranit. Tolik ho tam je. Vyzouvám lyže, znechuceně je odhazuji se slovy: "Jsou špatně namazané"! Nejhorší bylo, že jsem si je bohužel mazal sám. Potom jsem ukecal Evu, ať si zapřáhne k Sigince i Cyrdu, když jí jedou lépe lyže!!! Ať si to holka užije!! Užila si to! Jede asi dva kilometry tam a zpět. Cestou jí třikrát upadne tělo, ale protože nemusí Cyril nikoho dohánět, čekají psiska až  se vyhrabe se sněhu a jedou dál. Čím více se ale blíží k záchranářské akci, tím více naše psiska začínají zajímat zachranářští psi. Na Evin povel "stůj" nějak nereagují. Záchranářští psi před nimi jsou zajímavější než Evino zmítající se tělo za nimi. Nakonec všechno dobře dopadlo a vrací se zpět. Cestou se dvakrát tak tak vyhnuli lidem, kteří s otevřenou pusou hleděli jak se na ně řítí psi s lyžařem. Čekali že se jim psi vyhnou /naivkové/. Naštěstí na poslední chvíli pochopili, že uhnout musí oni.
          Musím pochválit všechny přihlížející, kteří se chovali ohleduplně a vůbec se mě nesmáli. Někteří se během mé akce kochali krásami okolní krajiny, a museli se ke mě otočit zády. Hlavní ale je, že se nesmáli!!?? To bych se asi naštval ještě víc, než jsem byl. Protože tak blbý sníh jsem ještě nezažil. A to jsme namazali doma Swixem!!! Sice nevím na co pod paty, ale ono se to tak maže, no NE?
            Nepochválím však jednoho pána, který si všechno fotil na svůj digitální fotoaparát. Vzal si moji emailovou adresu, že mi pošle fotky z našeho kritéria - a nic!!! Škoda, ale třeba ty fotky vůbec nevyšly. Byl totiž strašně blbý sníh a ten pán byl taky asi špatně namazanej.
Protože jak říká předseda Klubu ČHP - H.M. "Českému horskému psu ZDAR, valašské slivovici ZVLÁŠŤ"!!!!                                                                                                                      
Potom sníh roztál a Eva věřila, že tak brzy nenapadne. Adrenalinu prý bylo moc. Nenapadl celou zimu. Škoda!!!                                                                                                                 Z.J.

 

Obrazek

Obrazek