Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ať žijí chlapi

13. 9. 2008

AŤ ŽIJÍ CHLAPI

Ač nerada, musím přiznat, že chlapa je občas, ne-li dost často, zapotřebí.  

Jednoho dne, jako vždy, jsme si s manželem vyjeli se psy na projížďku. Já si zapřáhla poslušnou, rozvážnou až flegmatickou Siginku a Zdeňa neposlušného, nerozvážného, hyperaktivního Cyrdu.   

Když jsou spolu v zápřahu, s těmito povahovými vlastnostmi tvoří opravdu "skvělou dvojku"?! Při startu běží oba jako o závod ( dokážou běžet téměř 40 km/h ). Po chvíli Sigi zvolní , nechá se doslova táhnout a ještě se tváří jak spráskaný pes. Zato Cyrílek dře "jak bulhar".   

Jedeme si takhle lesíkem, když pod mírným kopečkem se mému choti přetrhne řetěz u kola. Přenechává mi Svého " šíleného " Cyrdu a vrací se zpět pro koloběžku. Já, ač jsem se dvěma psy ještě nikdy nejela , se pro svoji lenost rozhodla, že se nechám vytáhnout na místo srazu. Pěkně jsem si je srovnala a se zkráceným otčenášem ( Bůh mi buď milostiv ) dala povel GÓÓÓ. Start to byl opravdu rychlý, ruce již byly taženy vpřed, když zadnice stále ještě nespočívala na svém místě. Ve chvíli, kdy jsem si naivně myslela, že mám vše pod kontrolou, se mi do špic zaklínila " haluz ". Byl to velice rychlý katapult. Během vteřiny jsem se ocitla na hnědém, vlhkém a téměř prohnilém listí, pěkně prohřátém jarním sluncem. Hlavně, že bylo měkké. Psiska se zastavila a otočila hlavy s pohrdavým výrazem nad mým jezdeckým uměním. Když jsem se dala do gala, s hrůzou jsem zjistla, že se mi řidítka otočila o 180°. Ač jsem se snažila řidítka dát do původní polohy seč mi síly stačily, kolo odolalo. Na místo srazu jsem došla pěšky. Jednou rukou táhnouc za sebou kolo a druhou rukou tažena nadrženými psy. Po 15 ti minutovém výkladu jsem se snažila Zdenkovi vysvětlit, jakým nedopatřením se ocitlo mé tělo mimo sedlo kola. Pokusil se řidítka obrátit zpět a nic? Podíval se na mě okem odborníka a já si všimla, jak mu začínají cukat koutky úst. To cukání přešlo v upřímný smích, kterému jsem stále nerozumněla. Zdvihl celé kolo i s řidítky a obrátil o 180° zpět. Jak jednoduché ?! Nechtěla jsem věřit Svým očím. V tu chvíli jsem se ke Svému rozřehtanému manželovi se smíchem také přidala.Udělala jsem ze sebe úplného idiota a vůbec mi nepomohl sáhodlouhý komentář, kterým jsem chtěla ospravedlnit Své IQ     

Myslím, že na některé technické věci naše muže zkrátka potěbujem.

Ať žijí chlapi !!!                                                                                          E.J.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář