Jdi na obsah Jdi na menu
 


        Jak jsme přišli k ČHP

        Jednoho dne jsme se s manželkou rozhodli, že dáme "vale" panelovému domu v okresním městě. Tak nějak nás to táhlo blíž k lesům a kopcům. Nechtěli jsme úplnou samotu ani malou vesnici. Na to jsme přeci jen byli odkojeni městským komfortem. Zvítězilo menší městečko pod zalesněnými kopečky. V městečku s názvem Bystřice pod Hostýnem jsme si našli domeček, který byl na prodej, vytrpěli si anabázi s hypotékou a jednoho krásného dne se přeci jen přestěhovali.
        Po nezbytných opravách a údržbových činnostech přišla na řadu otázka, jakého pejska si pořídit k domku s přilehlou zahradou. Z okresního města se s námi přistěhovaly dvě fenky (máma a dcera) Malého hladkosrstého pinče neboli bonzajdobrman. Do paneláku je to Superpes, ale k domku to chce něco většího.
        Tak jsme začeli vymýšlet: - nejprve to byl Královský pudl, další kandidát Irský vlkodav - žádný neprošel, když jsme se začali o tato plemena zajímat blíž. I tu přišel na řadu Atlas psů a začali jsme studovat povahy a využití různých plemen. V poslední kapitole  - "Neuznaná plemena" jsme objevili Českého horského psa. Po přečtení jeho vlastností a možného využití jsme si řekli že to je "ON"!! Začali jsme kupovat časopisy a číst inzeráty, ale ČHP - nikde. Internet nás, ani nevím proč, nenapadl. Až jednoho dne se přeci jen usmálo štěstí a inzerát byl objeven. Manželka nezaváhala a hned telefonicky zamluvila fenku a domluvila, kdy je možné přijet si vybrat.
Když jsme přijeli na uvedenou adresu, viděli jsme ČHP poprvé na vlastní oči.
        Teď se nemůžeme dočkat, až si Argemu z Království sněhu konečně přivezeme domů. Hlavně moje žena. Dohodli jsme se, že ona bude její panička.
        Čas přesto neúprosně běží a já musím ještě zvládnout boudu a alespoň provizorní kotec. Konečně přišel dlouho očekávaný den a jedeme si pro Argemu, kterou jsme si přejmenovali na SIGI, protože na jméno Argema jsme nenašli žádnou volací variantu.
        Siginka si u nás rychle zvykla. I naše fenky pinčů ji jakžtakž vzaly mezi sebe. Co jim taky zbylo, když nový přírůstek byl v 6-ti týdnech větší než ony v dospělosti.
        Sigi roste jako z vody. Ve třech měsících a ní panička začíná chodit na cvičák a já na vycházky, protože mám přes týden přeci jen více času.
        Po půl roce přijde Eva s nápadem, který mi zpočátku vyrazil dech, ale moc se mi líbil. "Pořídíme si ještě jednoho ČHP, ať máme každý svého a můžeme společně podnikat různé činnosti."
        A protože jsme trošičku zkušenější a stali se členy Klubu ČHP, navázali jsme kontakt a bylo vystaráno. Dilema nastalo, jestli ještě jednu fenku nebo raději psa. Zvítězil pes, protože je silnější a moje tělesná stránka je taky silnější. Tak jsme si zamluvili pejska. Když se štěňátka narodila, nebylo ale z čeho vybírat, protože se narodila jen Tři, z toho dvě fenky. Mě to ale nevadí, aspoň nepřeberu. Když jsem si přečetl email, že se pejsek jmenuje Cyril, tak jsem se tomu hodně nasmál, ale najednou si uvědomil, že to není zase tak špatné jméno, protože lze různě upravit.
        Barvu jsem si původně taky představoval jinou. Plášťovou žlutou nebo černou.
Cyrilek je ale skoro bílý.
        Všechny tyto moje představy jsem hodil za hlavu v okamžiku, kdy jsem si ho vzal do ruky. Hned byl "Můj". Zamiloval jsem si ho na první dotek.
        Cestu autem na Moravu z podkrušnohoří zvládl úplně perfektně a když jsme ho doma vypustili mezi ostatní smečku, choval se hned jak suverén.
        A tak jsme přišli k ČHP.                                                                 Z.J.

Obrazek