Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaká Sigi je?

17. 7. 2008

        Jaká Sigi "JE"?

       Vzhledem k tomu, že jsme si vybírali papírového psa poprvé, tak jsme si spíše nechali poradit. Fenky byli na výběr tři. Jedna, a ta se nám nejvíce líbila, měla bohužel novorozeneckou kýlu. To sice nic neznamená, ale raději jsme to neriskovali a z výběru vypadla. Druhá fenečka měla, podle chovatelky, na sobě příliž černé barvy a málo bílých znaků /správně by to mělo být naopak/. A tak nám zůstala ta třetí - Argema.
        Celé tři týdny, kdy jsme si mohli "mimino" odvézt domů, byly nekonečné. Až nadešel den D. Když nás chovatelka zavedla do velikého výběhu, zavolala Arniku, matku štěňat. Přiběhla fena a za ní se vysokou trávou hnal houf černobílých klubíček. Plni očekávání jsme hledali tu naši. Po přepočítání stále jedno chybělo. Po dalším zavolání se s ledovým klidem dokolébalo poslední štěně. Byla to naše SIGI. S výrazem "vo co gou"?, vždyť mě nic neuteče, se přiřadila mezi ostatní klubíčka, hodující na právě vyvržené potravě od své mámy. A tak jsme si domů odváželi urousané, upatlané, ale pohodové štěňátko.


Obrazek
        Ta pohoda, klid až flegmatičnost v ní zůstala. Výchova a výcvik byl u ní vždy velmi pomalý a člověk se musel obrnit velkou trpělivostí, aby dosáhl vytouženého cíle. Pokud jsem chtěla po Sigince, aby cokoli udělala, muselo to být vždy po dobrém. Nejlépe, když za všechno co udělala, dostala pamlsek Protože je dosti bázlivá, odmítala pracovat při jakémkoli zvýšení hlasu. Jakoby říkala: "Tak pozor, touto cestou to nepůjde". Alespoň jsem ji nemusela při prohřešku trestat, protože už jen okřiknutí byl pro ni dostačující trest.
        Na cvičáku, kam jsme začali ve třech měsících chodit, se naučila plnit cviky vždy jako poslední. Mám pocit, jako by mě zkoušela, co vydržím. Při nácviku jakéhokoli povelu se stále chovala jako by nechápala. A potom, ze dne na den, asi si říkajíc, že mě už dosti potrápila, udělala co po ní člověk chtěl. Postupujeme velmi, velmi pomalu, ale o to má člověk větší radost, když ho pes odmění svojí poslušností.
        K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivá a dá si načas, aby někomu dovolila si ji pohladit. Ale protože je žravá, dá se nejlépe uplatit pamlskem, jako většina psů.
        A jaká opravdu je? No prostě skvělá!  Ač je velice klidná a pohodová, lehce se dá zlákat pro jakoukoli hru a s radostí plní zadané úkoly a povely. To je pro mě ta největší odměna za veškerý čas, který spolu trávíme.                                               E.J.